Vezmeme – li v úvahu, že na svých Matoušových pašijích pracoval sedm let, začíná se vkrádat otázka, kde vzal čas na komponování zbylých více než jedenácti set skladeb. Tím spíš, že jeho život nebyl právě idylickou procházkou. Od deseti let úplný sirotek, od patnácti na vlastních nohách, někde uctíván, jinde opomíjen, často se stěhoval, a ne vždy se mohl věnovat jen hudbě.

V Lipsku, kde Matoušovy pašije vznikly, a v roce 1729 měly premiéru, vedl permanentní boj s místními radními, kteří mu mimo jiné vyčítali lenost (zatímco Bach se cítil špatně placen a nedostatečně ctěn)! Ostatně peníze bezesporu potřeboval, vždyť se svými dvěma manželkami zplodil postupně dvacet dětí. Něco takového se jistě nepovede na první pokus a svědčí to i o tom, jak rád trávil svůj čas se ženami. Navíc si uměl vybírat, vždyť především jeho druhá manželka Anna Magdalena byla výtečnou a ceněnou sopranistkou, již její manžel učil hrát na klavír a komponovat. Nechával ji navíc přepisovat své skladby, což prý ovládala tak dokonale, že dnes odborníkům činí problém rozeznat její a manželův rukopis.    

Ale zpět ke statistikám. Jistě, všechny jeho skladby neměly rozsah pašijí, komponoval fugy, fantazie, preludia, tokáty, chorální skladby, mše či koncerty, přesto je takové spojení kvantity a kvality málo vídané. Čísly byl navíc sám – snad - posedlý. Mnozí historici alespoň rozvíjejí teorii, že Bach při komponování svých děl pracoval s matematickými principy, jeho hudba prý je matematicky čistá a lze v ní číst jako v matematických vzorcích. Ti největší fandové této teorie dokonce tvrdí, že Bach předpověděl a „zkomponoval“ i datum vlastního úmrtí. Otázkou ovšem je, zda za jeho „čistou“ hudbou není spíš perfektní hudební sluch a celoživotní studium zákonitostí hudby. To ať posoudí laskavý posluchač, či student matfyzu sám. Faktem zůstává, že jako autor překonal celé plejády hitmakerů, co do počtu skladeb, a hlavně co do kvality. Posoudit to můžete sami, v kostele svatého Martine ve zdi uslyšíte jeho skladbu Air.