Místo ve zdi, kde zní hudba
Nabízíme nejlepší skladby historie klasické hudby. Předvedeme vám nejslavnější balety, jaké se kdy tančily. A stejně to ještě není všechno. Na naše představení vás totiž zveme do míst, která doslova dýchají historií. Třeba do kostela sv. Martina Většího ve zdi na Starém městě pražském.
První zmínku o kostelu zaznamenáváme roku 1178, kdy stavba ještě nepatřila do vlastní Prahy, ale byla součástí osady Újezd. Právě daného roku věnoval tuto osadu kníže Soběslav vyšehradské kapitule a kostel tehdy již prokazatelně stál.
Svého přízviska „ve zdi“ se kostel dočkal ve 13. století, kdy ve slabě osídlené oblasti Újezdu vzniklo nové město, v písemných pramenech uváděné jako Havelské město nebo Nové město okolo sv. Havla, neboť v okolí tohoto kostela vyrůstalo. Havelské město se kolem roku 1249–1253 spojilo s původním Starým Městem a při této příležitosti nechal král Václav I. opevnit a rozšířit staroměstské hradby. Tím došlo k rozdělení osady zdí a příkopem na dvě nesouměrně velké části, ta větší zůstala za hradbami města a později se připojila k Novému Městu. Kostel sv. Martina zůstal vně a hradební zeď přiléhala k jeho jižní stěně, proto pojmenování ve zdi.
Hvězdnou hodinu své slávy ale sv. Martin ve zdi zažil ve století patnáctém, na úsvitu husitské éry. Farář Jan z Hradce tu totiž v roce 1414 jako první v Praze (a Českých zemích) podával při kázání nejsvětější svátost oltářní tak zvaně pod obojí způsobou. Věřícím byl tedy tehdy podán chléb i víno neboli tělo i krev páně, přesně tak, jak to vyžadovali husitští kazatelé, které si možná ještě pamatujete z hodin dějepisu: Matěj z Janova a Jakoubek ze Stříbra, a jak to do té dobé přísně zakazovali církevní hodnostáři. V katolíky ovládané Praze to byl bezpochyby odvážný výkon hodný obdivu, zvlášť u vědomí toho, co se stalo Janu Husovi o rok později v Kostnici.
Akt Jana z Hradce byl dost možná hlavním důvodem, proč kostel přečkal bez úhony i husitské války a řádění husitských obrazoborců. Žádný z reformovaných se neodvážil vztáhnout ruku na stánek páně, v němž se poprvé přijímalo pod obojí, tedy po husitsku. Kostel byl ostatně husitský, resp. evangelický až do Bílé hory. Po vítězství katolické strany tu byl roku 1622 symbolicky „odvolán“ kalich a kostel začal sloužit katolíkům, jako jedinému povolenému náboženství.
Za zmínku stojí i hřbitov, který u kostela stával a byl hojně využíván především při morových epidemiích. Leželo na něm mnoho slavných nebožtíků a roku 1731 tu byl vedle svého otce Jana a bratra Michala Jana pohřben také významný barokní sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff, jeden z tvůrců pražského, potažmo českého baroka. Byla to ovšem labutí píseň kostela, který byl zrušen císařem Josefem II., resp. jeho reformami v roce 1784.
Kostel je ale dodnes vzácně zachovanou památkou románské a gotické architektury a vy si jeho krásy můžete vychutnávat, zatímco se necháte unášet na vlnách hudby. Hrr na to!